Předesílám, že vždy budeme hovořit a psát o dýmkách z briarového dřeva. V dnešní době není vhodnější materiál pro výrobu dýmek, jejichž hlavička má být ze dřeva. Více se dozvíte na stránkách věnovaných historii a výrobě dýmek.

Dýmka je svým způsobem pozoruhodný předmět. Jeho funkce je velmi jednoduchá a je splněna za předpokladu dodržení stanovených konstrukčních podmínek při výrobě tabákové komory a kouřovodu. Při nákupu musíme dbát na to, aby otvor kouřového kanálku ústícího do tabákové komory byl v jejím středu a dno kanálku bylo pod úrovní dna komory. Jen tak je vytvořen předpoklad úplného dokouření dýmky, kdy v dýmce u jejího dna nezůstane nedokouřený tabák. U rovných dýmek je tato vlastnost jednodušeji splnitelná, než u dýmek zahnutých tak, jak je zobrazeno na přiložených obrázcích.

Pokud tedy vybraná dýmka splňuje uvedenou podmínku, je další výběr jen věcí vkusu hledané značky, typu dýmky, požadovaného tvaru a barvy moření. Snad jen upozornění na barvu tabákové komory, která by neměla být nijak mořena a jinak barvena. Setkal jsem se s dýmkami, které mají dýmkovou komoru natřenu černou barvou, předpokládám na bázi grafitu. Důvodem je snad jedině estetický první pohled na dýmku a možná příprava na zakouření dýmky. Přesto doporučuji nijak neupravený vnitřní povrch tabákové komory.

Neodvažuji si na tomto místě upřednostnit nákup rovné nebo zahnuté dýmky. Je to volba subjektivní, související spíše se vkusem a založením budoucího kuřáka dýmky. V případě nákupu levnějších dýmek je třeba dále kontrolovat povrch dýmky, zda neobsahuje výrazné vady ve struktuře briarového dřeva případně, jsou-li vady pečlivě ošetřeny tmelením. Tmelená místa poznáme podle souvislých barevných plošek, které nezapadají do struktury briarového dřeva a nejsou na závadu dýmky. Jsou daní za její nízkou cenu a pro začínající kuřáky dýmek mohu tyto dýmky doporučit. Důležitá je kontrola krčku dýmky, do níž se zasouvá náustek. Nesmí být prasklý ani jinak porušen. Doporučuji dýmku rozebrat a pečlivě prohlédnout celou část dřevěné části dýmky a náustku samostatně. Žádná část nesmí být prasklá a nesmí vykazovat žádné další mechanické vady. Díly musí do sebe dobře zapadat. Rozebírání a skládání dýmky musí být prováděno citlivě a většinou kroutivými pohyby dílů proti sobě. Spojovací díly náustku a dýmky jsou její nejzranitelnější místa. Nachází se zde většinou prostor pro filtr, který způsobí ztenčení stěny spojovacího čepu náustku. Vzniklé vady většinou vyžadují odborný zásah dýmkaře k jejich odstranění, je-li to vůbec možné.

Poslední doporučení spočívá ve výběru dýmek, které nejsou lakované a mají povrch pokryt speciálním voskem, který po rozleštění je přesto trochu matnější a jako by byl zapuštěn do povrchu dýmky. Vosk dovoluje briarovému dřevu více pracovat v době, kdy z jedné strany hoří tabák v několika stovkách stupňů celsia a na druhé straně ji svírá lidská dlaň.

Pokud pořizujeme první dýmku, potřebujeme nezbytně zakoupit i následující příslušenství, které budeme potřebovat při a hlavně po kouření dýmky. Jedná se o známý nástroj v podobě tří spojených částí:

• dusátko na tabák v dýmce

• jehla na čištění dýmky

• lžička na odstranění zbytků spáleného tabáku.

Dále doporučuji zakoupit balení čistících kartáčků, připomínajících chlupaté dráty. Je k dostání balení řůzného barevného provedení, různých tlouštěk a délek. Doporučuji standardní bílé, kónické provedení délky asi 20 cm a tloušťky asi 4 mm.

Pokud předpokládáme, že kouření s filtrem bude pro nás nezbytné, máme možnost si zakoupit buď karbonové filtry (na obrázcích Vauen, Stanwell) nebo balsové filtry (Savinelli). Osobně používám filtry vyjímečně. Je pravda, že dnešním trendem je prosazení filtrů na trhu dýmek i kuřáckých potřeb. V některých zemích dokonce je nutné každou prodávanou dýmku vybavit filtrem. Domnívám se, že pro každodenní kouření jsou filtry zřejmě nutností. Pro náhodné, vychutnávané kouření dýmky, jsou filtry spíše na škodu. Pokud ale filtry budete používat, doporučuji jednoznačně dodržovat pravidlo jedna náplň dýmky = jeden filtr. Po dokouření dýmky je filtr většinou nasáklý kondenzátem a vším, co se v něm zachytí. Je v podstatě znehodnocen. Zvláště balsové filtry jsou po dokouření k vyhození. Balsové filtry se v poslední době dostávají do popředí. Ve skutečnosti nejde ani tak o filtry, ale o překážku kondenzátu a to takovou, která jej vsákne a šetří vlastní dýmku. Balsové filtry mohu doporučit více než uhlíkové. Neochudí vás tolik o aroma kouře, potažmo kouř samotný. Dokonce je možné si balsové filtry vyrobit ve vlastní režii z balsového nosníku vhodného průřezu. nezapomeňte ovšem nechat místo pro kouř v postraních žlábcích nebo sražených hranách. Balsa slouží opravdu pouze jako překážka s nasákavými schopnostmi.