Tabák     Pěstování

Tato část je převzata z knih:

- "Kouzla a taje dýmek" od D.J.Hingise, vydané v roce 1990 v nakladatelství Karel Hingar the Pipe.
- "Tajemství dýmky" od Dr. J. Stanislava, 2. doplněné vydání, vydané společností MORAVIATISK Vyškov,spol. s r. o.

Tabáky

Botanický název Nicotiana představuje na čtyřicet rostlinných druhů a několi tisíc odrůd. Pro dýmkaře jsou však podstatné pouze dva druhy:

Nicotiana tabacum (Virginský tabák)

Nejpodstatnější a nejdůležitější odrůda, zahrnující většinu odrůd. Dorůstá poměrně velké výšky, až 2 metrů se silnou lodyhou a střídavými listy. Na jedné lodyze je 8 až 20 listů, někdy až 60 cm dlouhých. Existují podobné tabáky pod názvy Marylandský, Kentucký, Burley, Orientální, Havanský, Polovirginský a další. Je citlivý na klimatické podmínky. Tento tabák je základem pro dýmkové tabáky, hlavně Virginský a Burley.

Nicotiana rustica (Selský tabák)

Menší vzrůst a méně náchylný na klima. Pěstuje se i v Evropě a v Orientu. Používá se pro výrobu cigaret. Známá je ruská Machorka.

Výsadba

Výsadba začíná na jaře. Semena se nasypou do vody a pomocí konve se zasejí na záhony. Asi po třech až čtyřech týdnech se sazenice přesadí do skleníků a kde stráví stejnou dobu. Potom jsou sazenice vysázeny na pole. Tabák se vysazuje zpravidla do písčitých či vulkanických půd. s vysokým obsahem minerálů. Potřebuje stálou péči spočívající v okopávání a hnojení. Tabák dorůstá poměrně vysoké výšky. Pokud přeroste, listy strácí svou chuť a kvalitu. Rostliny se proto zaštipují. Sklizeň je velice náročná. Některé odrůdy se sklízí po jednotlivých listech, což je velmi pracné. Jiné odrůdy se sklízí i se stonky.

Sběr

Listy se sklízí v etapách. Nejdříve ve sklidí listy u země a pokračuje se směrem vzhůru. Zralost se pozná podle počínajícího vadnutí listů a podle vznikajících hnědých a žlutých skvrn na líci listů. Pro doutníky se listy sbírají před úplnou zralostí na rozdíl od dýmek, kde se na úplnou zralost čeká. Tabák se pěstuje hlavně v Americe, Severní, Střední i Jižní, v Zimbabwe, v Číně, ve Středomoří, na území Osmanské říše, tedy v Řecku, Turecku a Albánii.

Sušení

Sušení tabáku je taktéž věda. Suší se vzduchem, na slunci, nad ohněm a uměle. Sušení vzduchem využívá přirozené prodění vzduchu a využívá při zavěšení listových svazků na vytvořených konstrukcích. Usušené listy jsou sytě hnědé. Tabák se suší rovnoměrně a pomalu. Suší se tak hlavně tabáky typu Burley a Kentucky. Na slunci se suší hlavně orientální tabáky. Listy schnou nejdříve pod přístřešky a následně na volných prostranstvích. Nad ohněm se suší tabák typu Lakatia. Právě toto sušení mu dává onu charakteristickou chuť a aroma. Umělé sušení je užíváno nejvíce a v současné době je proces sušení řízen elektronicky ve speciálních sušících komorách. Výhodou je, že tabákům zůstane větší množství cukru než při přirozeném sušení na slunci nebo vzduchu.

Fermentace

Dalším krokem je fermentace, tedy zušlechtění tabákových listů přirozeným kvašením. Škrob se rozkládá v cukry, rozkládají se i bílkoviny. Snižuje se také obsah nicotinu a podporuje se tvorba aromatických látek. Fermentace musí probíhat do teploty maximálně 50 °C. Jinak se spálí aromatické oleje tvořící chuť tabáku. Podle druhu tabáku se používá tří postupů. Přirozená fermentace probíhá tak, že se tabákové balíky slisují a nechají se zapařit. Vzniká vnitřní teplo, které tabák fermentuje. Proces trvá několik měsíců. Umělá fermentace se provádí v tunelech, kde je tabák ohříván na teplotu 100 °C aby ztratil nežádoucí látky. Následně je ochlazen a vlhčen. Proces trvá pouze hodinu  a používá se pro křehké tabáky. Fermentace konzervováním za vlhka se provádí při vlhkosti kolem 30%. Listy se pěchují do dřevěných beden kde leží několik měsíců. Tento postup snižuje obsah nikotinu v tabáku.

Míchání, řezání, aromatizace

Nakonec se tabák míchá do směsí, dochucuje se, řeže se a aromatizuje. Tabák se odžiluje, kdy takto upravený se dochucuje přidáním tabáků zvláštních chutí, jako je Latakia (ostrá smolná chuť, uzený tabák) nebo Perique, který rovněž vzniká uzením. Uzené tabáky vynikají tmavou až černou barvou a proto je možné je ve směsích poznat jejich množství. V poslední době se zvláštné osobité chuti dociluje dvojtou fermentací. Vzniká jemná, kořeněná chuť a také tmavá barva oproti světlé barvě tabáku jednou fermentovaným.  Dochucování se provádí rovněž namáčením listů do roztoků různých přírodních látek, jako je med, javorový sirup a podobně. Tresti jsou přísně střeženým tajemstvím . Ta vsákne do listů po dobu, kdy se tabák nechává uležet. Tomuto procesu se říká "casing" a určuje chuť tabáku při kouření. Následně je tabák řezán a to v několika tloušťkách a způsobech, podle konečné formy uložení tabáku. Aromatizování "flavoring" se provádí přírodními parfémy (výtažky z rostlin a  ovoce), které jsou opět střeženým tajemstvím tabákových společností. Aromatizace ovlivňuje vůni tabáku v okolí kuřáka.